Po více než deseti letech focení, více než dvou stech odfocených velkých svatbách a dvou vlastních veselkách, jsem se rozhodl malinko bilancovat. Je zima, venku mrzne až praští, tak proč ne, že? Většinou se u takové činnosti hodně vzpomíná a člověku se vrací vše, s čím se za ta léta setkal. Z toho důvodu jsem se rozhodl podělit se s každým, kdo zrovna chystá svou nebo něčí svatbu o pár užitečných i méně užitečných veskrze praktických postřehů.

Málo se to ví, ale když mé fotky začaly být před tím dlouhým časem konečně k něčemu, vůbec jsem nechtěl fotit svatby. 🙂 Považoval jsem to za něco triviálního a fotograficky “pod úroveň”. Do techniky jsem v té době měl nalito přes čtvrt mio, které jsem si navíc musel půjčit a dělal jsem s ní jen to, co mě bavilo. Focení tedy byl takový můj statný a ryze prodělečný kůň. K první větší svatbě jsem byl skoro přemluven a světe div se, bavilo mě to. Tak jsem si řekl, že teda jo. Mimo to jsem také zjistil, že tento žánr triviálně pouze vypadá. Výzva byla přijata a já se začal soustředit především na svatby a vše ostatní upozadil. A tím myslím opravdu vše. Co jsem tedy za těch deset let vypozoroval?

Svatby podle…

Může se to zdát neuvěřitelné, ale téměř každá žena ví přesně, jaká její svatba bude, a to kolikrát mnohem dříve, než je na obzoru vůbec někdo, kdo by se jí účastnil jako ženich. Každá chce být princezna, každá to chce mít perfektní, tak koukají kolem a nasávají… Ono je to hezké, ale jen do chvíle, než si taková nevěsta dosadí nějakou cizí svatbu za přesný vzor a drží se ho možnosti, nemožnosti.

První můj postřeh tedy zní: Inspirujte se, ale nekopírujte. Svatba bude jen tak super, jak dobrá na ní bude celková nálada, proto tančete jen tak rychle, jak rychle hraje muzika a teď nemyslím jen při prvním tanci. Vězte, že není nic horšího, než nevěsta, která je ve stresu z toho, že něco nevyšlo přesně tak, jak si to představovala. Stres je bohužel nakažlivý a nese se pak napříč celým dnem. Harmonogram by měl být spíše jen orientační, počasí kýžené, sladěnost dress codu hostů doporučená atd.

Rodiče, hosté a jiné povinnosti

Slovy klasika: “Člověk se žení/vdává dvakrát, třikrát za život.” To samo berte s nadsázkou, ale i Ti šťastnější z nás, co se berou jen jednou za život, by si měli svatbu především užít a v tento den myslet hlavně na sebe. Rodiče jsou na svatbě z úcty a lásky, další hosté z lásky, či přátelství. Se svatbou budete nejspokojenější, když naplní předně vaše očekávání. Proto zkuste neupozadit své priority za to, co si přejí rodiče (jakkoliv je máte rádi, oni už svatbu měli), přátelé, večerní hosté atd.

Zákon říká, že sňatek muže a ženy má být uzavřen veřejně, slavnostním způsobem a za přítomnosti dvou svědků. O nikom jiném se tam nepíše. Z logiky věci tedy plyne, že na svatbě jste hlavně pro sebe a hosté by vás měli podporovat. Pokud budete chtít dělat, vše pro a podle hostů, je dost pravděpodobné, že si to moc neužijete a oni to stejně příliš neocení, protože jste dva proti všem.

Svědci – podpisem to nekončí!

Když už jsem zmínil svědky, pojďme si říct něco i k nim. Ano, zákon o nich mluví jasně, to už víme, co ale zákon neříká, je skutečnost, že být na svatbě svědkem je pocta a z této úlohy plynou, nebo by měly plynout i další povinnosti. Výběr svědka je většinou výsledkem ryze emocionálního rozhodnutí, ale bude to stačit? V Čechách není moc zvykem platit koordinátora, čili management svatby je obvykle svépomocný a zde je dobré se zamyslet. S ohledem na předchozí odstavec se musím zeptat, zda je vůbec možné užít si den, když neustále něco organizujete? Pokud se tedy v této činnosti vyloženě nevyžíváte, pravděpodobně si den příliš neužijete.

A právě zde je role svědků naprosto nezastupitelná. Svědek, který přesně ví, co novomanželé chtějí, protože se na to dávno před svatbou důsledně vyptal, opět může pomoct k o kousek perfektnějšímu dni. Myslete proto při výběru svědků i trochu strategicky a tuto roli svěřte někomu, kdo tam bude především pro vás a nebude ve tři odpoledne ležet v lepším případě pod stolem. Když se na vás nejlepší kamarád/ka naštve proto, že nebyl/a svědkem, asi prostě nebyl/a nejlepší.

Opravdové priority vs. to ostatní

Život je otázkou priorit. To je prostý fakt. Moje další rada tak je: Srovnejte si priority dávno před svatbou. Nejprve každý sám, pak spolu, dohodněte kompromisy a nechtějte za každou cenu úplně vše. Jak už jsem psal dříve, tančete jen tak rychle, jak rychle hraje muzika. Pokud je tedy pro vás prioritní místo, nelpěte navíc ještě na termínu a opačně. Pokud je prioritou rozpočet, přemýšlejte, kde rozumně ušetřit (rozvedu v samostatném odstavci). Jestliže je pro vás důležité, v jakém auťáku přijedete, pak vězte, že v něm strávíte naprosté minimum času a většinu hostů auto vlastně až tak nezajímá. Nepodřizujte proto zvláště takovým jednohubkám jiné – podstatnější – věci. Vašemu svatebnímu klidu to opět nepřidá.

Církevní nebo občanský?

Věřící mají jasno a tuto část mohou klidně přeskočit. U ostatních se dané téma může zdát také jako jasná věc, že? “Nevěřím, tak co bych tam lezl!?!” Ti nejtvrdší jedinci pak mohou přihodit ještě něco ze starší, či novější historie církví. Opravdu je ale toto téma tak černobílé? Protože jsem si vědom toho, že je to v naši veskrze ateistické zemi citlivá záležitost, půjdu na to úplně prakticky.

Výhodou občanského sňatku je, že předem (většinou) vlastně nic nemusíte. Ani vědět, ani umět. Jde to většinou rychle, nikdo se tam zbytečně nemodlí a neposílá ošatku mezi hosty (i když by možná rád), stačí k tomu stůl a státní znak. Právě v té rychlosti já ale spatřuji ten největší problém. V tu chvíli se někomu odevzdáváte na celý život. Na doživotí. Ano, na doživotí, do konce života. Fakt to chcete opřít o snad desetiminutový čistě úřední akt, ve kterém se břízka k břízce naklání? Moji klienti na konci svatebního dne, a pak i s odstupem času říkají, že si obřad skoro nepamatují. Není náhodou, že to jsou většinou ti s občanskou verzí. Ono je těch zážitků na člověka hodně, jsou silné a na konci dne je navíc řádně zalijete, což nějakému hlubšímu uložení zážitku také úplně nepomáhá.

Zvažte tedy právě proto výhody církevního sňatku. Děláte to pro sebe. Zvolíte-li tuto variantu, máte zajištěn opravdu hluboký zážitek opřený zpravidla o velmi důstojné provedení, o čas na prožitek a o velmi moudrá, prověřená a silná slova člověka, který obvykle věří na lásku a život podle pravdy mnohem více, než většina z nás.

Šaty dělaj nevěstu a ženicha

Šaty jsou super téma, které je však třeba rozdělit i genderově, a to i navzdory všudypřítomné aktuální pohlavní neutralizaci.

U ženy šaty patří mezi ty věci, o kterých má žena jasno dávno před jménem ženicha. Většinou i o těch jeho. Zde se ale prosím na moment zastavme. U žen se zpravidla jedná o velice emocionální volbu, skoro až obsesi (v dobrém). Je však vhodné se při výběru trochu zamyslet. Koupi vs. zapůjčení zmíním ještě níže, ale minimálně dvě věci řešte. První, logičtější, je vhodnost šatů k postavě, k čemuž asi netřeba nic dalšího psát. Druhá, ne tolik zvažovaná, je pak hmotnost šatů a počet jejich vrstev. Vybírat šaty v únoru je super, ale jestli máte svatbu v srpnu a léto se v těchto končinách náhodou povede, není úplně praktické mít na sobě dvacetikilovou, neprodyšnou bílou izolaci. Myslete i na tyto “detaily”. Děláte to opět pro sebe.

U mužů je situace možná ještě zajímavější – někdy až pekelná. Pokud jste muž, který chodí minimálně v business casual na denní bázi, toto přeskočte – nic nového se nejspíše nedozvíte. Vy ostatní ovšem zbystřete. Kvalitní a padnoucí oblek by totiž měl vlastnit každý chlap, protože oblek opravdu není jen na svatbu. Vlastnění kvalitního obleku vás možná i postrčí k častějšímu užití, za což vám manželka jistě nevynadá. No a když už uvažujeme takto, zkusme se u nákupu také zamyslet. Stejně jako ženy, budeme myslet na termín svatby a s ním související obvyklou teplotu v daném období (vetšinou je to léto), a proto se obloukem vyhneme obchodům, jenž se třeba španělsky jen snaží znít a koupíte v nich polský oblek i s košilí, opaskem, knoflíčky a botami do 5.000 (vetšinou vám tam vnutí i vestičku a regatku!!!). Takové obleky jsou obvykle z umělých vláken, boty z umělé kůže a fakticky se užívání takového oděvu blíží termínu “chodit v sáčku”, ale v tom mikrotenovém. Kapitolou pro sebe samou jsou pak naprosto nevhodné košile s krátkým rukávem a evergreenem svateb jsou do jednoho zapnuté knoflíky na saku/vestě!

Pánové, investujte do sebe, načtěte si něco o společenských oděvech, myslete na svůj komfort, vzhledem k možnému výraznému pocení i na komfort vašeho okolí a případně navyšte rozpočet na váš oděv. Buďte ten den zkrátka jejím princem!

Investice až na prvním místě

Toto asi není nic překvapivého, ale časem mě začalo zarážet, jaké paradoxy lze pozorovat na svatbách. Chápu, že pokud se bavíme o investicích finančních, jde o další velice citlivé téma, ale je tady pár věcí, které by mohly, nebo měly zaznít nahlas.

Předně jsou investice časové a již zmíněné finanční. Ani jedny nepodceňujte.

Jak už se psalo výše, svatba je v životě spíše vzácnější zážitek, a tak je dobrým zvykem na ní příliš nešetřit. Jenže (ne)šetříme na správných věcech a ve správný čas? Obvykle ne tak úplně. A jsme zase u těch priorit. Nehledě na cokoliv, co považujete za prioritu, zamyslete se, co budete mít ze svatby za rok, dva, padesát let… Pokud jste odpověděli, že prstýnky (nebo jiné spojující předměty), vzpomínky, fotografie/video, jste na dobré cestě k určení investičních priorit.

Nejprve je třeba se zaměřit na investice časové. Když tyto podceníte, zpravidla výrazně vzrostou i ty finanční a často se navíc ochudíte o některé vzpomínky, protože nestihnete zabookovat včas vysněné místo, kapelu, kuchaře, cokoliv… Proto nepodceňujte čas, který investujte do plánování.

A teď ty finance… Ženy investují nemalé peníze do zapůjčení šatů, které jim nezůstanou, do make-upu, který smyjí, muži do zapůjčení aut, které vrátí, oba pak do naddimenzovaného přehršle pití a jídla, které… No, vy víte.

Investujte včas do dlouhodobých hodnot. Obvykle se do nich totiž dá investovat předem a nemusí vás tyto výdaje zatěžovat v daný termín. Třeba kameru, focení i prstýnky lze zaplatit z části, nebo zcela předem. Alespoň je máte jisté, zvláště když vám profesionál dá smlouvu, kterou je to ošetřeno. Nezřídka se mi například stává, že mi třeba v červnu volají nevěsty, zda mám za týden volno, že jejich “profík na dobrý slovo” vzal jiného – lépe platícího – klienta a řekl jim to teď, když se samy upomínaly.

Načasování mnohých plateb je důležité. Nechci, aby to znělo, jako kalkul, ale myslete na to, že hosté vám nejspíše dají něco do obálky a z těchto prostředků se dá po vaší svatbě významně zatmelit to, co je třeba platit až po svatbě, tedy pronájmy, jídlo, pití, ubytování, půjčovné atd.

Svůj čas i peníze tedy investujte chytře a včas. Budete zase o kousek klidnější.

Závěrem

Nemyslím, že mám patent na pravdu, ale když se něco nápadně často opakuje, člověk se nad tím zamyslí a občas z něj vypadne i nějaká ta rada. Budu tedy doufat, že můj čas a úsilí vyvinuté k sepsání tohoto elaborátu vám bylo alespoň trochu ku prospěchu, a kdo ví? Třeba se někdy na nějaké té svatbě potkáme a vy mi řeknete, že je to jako z toho textu, který jste tady četli, nebo právě naopak že není, protože jste to četli. Mějte se parádně a užijte si všechny svatby!