Chci vám odvyprávět příběh dvou mladých kluků, kteří došli ve svých životních cestách k určitému rozhodnutí. Tenhle web sice ze dvou třetin navštěvují především ženy, ale to, co vám budeme vyprávět, jakkoliv se v Česku týká především mužů, fatálně zasahuje do života všech – tedy mužů, žen a bohužel i dětí. Nebudeme totiž vyprávět o ničem méně závažném než o alkoholu. A protože jsme v Česku, budeme se bohužel bavit především o jeho nadměrné konzumaci, navíc svým způsobem společensky skoro obdivované. 🍻

Nejprve však trochu obecněji, abychom alespoň malinko nastínili, proč je o tom třeba nahlas  mluvit.

O tom, že je situace v této zemi stran konzumace alkoholu opravdu vážná, nás přesvědčila i koronavirová krize, při které byl problém koupit papír do tiskárny nebo bačkůrky pro děti, ale chlastu jste si mohli domů odnést hektolitry. V době, kdy psychologové a psychiatři hlásili rekordní počty případů hlubokých depresí, v době, kdy stoupalo množství sebevražd… Největší problém nadměrné konzumace alkoholu totiž spočívá vedle toho, že si ji postižený neuvědomuje/nepřiznává, také v tom, jak snadno a levně si lze alkohol pořídit, jak je společností tolerován a takřka neodmyslitelně spjat se spoustou společenských zvyků. A jak na tom tedy jsme v číslech? 🤷‍♂️

Průměrný Čech vypije 14,4 litrů čistého alkoholu za rok (více zvládnou už jen ve dvou dalších zemích), problémem s nadměrným pitím zde trpí přes 1.000.000 dospělé populace a společnost toto stojí cca 56 mld. korun ročně. Dopady na jednotlivce a jejich rodiny jsou snad ještě hrůzostrašnější a asi nemá smysl o nich dlouze referovat. Alkohol nakonec decimuje vztahy i celé rodiny, osobní i rodinné rozpočty, zdraví… ♥️

Kdo jsme, a jak jsme dospěli k závěru, že situaci musíme řešit? Jak je těžké říct lidem, které člověk potkává, že nepije? A jaká je legrace odpovídat neustále na stejné otázky odpověďmi: „Ne, ani pivo.“ nebo „Ne, nejsem nemocný.“? Co na naše rozhodnutí říkalo okolí? Co vám takové rozhodnutí vezme, a co přinese? A proč článek zveřejňujeme zrovna 01.02.? Čtěte.

Petr Harazin, 31 let, zpěvák a skladatel
(ten s kytarou, termoskou a cigárem)

Jmenuji se Petr, je mi jednatřicet, původem jsem z Havířova, jsem frontman kapely Nebe a jsem alkoholik. S Michalem se známe už od roku 2011, kdy mi bylo čerstvých jednadvacet a on nám tehdy fotil fotky do našeho prvního alba Legosvět. Je to tedy již téměř deset let a už v té době jsem měl problém s pitím, o jehož vážnosti jsem tehdy nevěděl ani já, ani mé okolí. To se však mělo změnit. Zajímavé je, že do mých 17 mi alkohol v podstatě nic neříkal, ale jakmile jsem se poprvé opil, okamžitě mi to zachutnalo a lze říci, že jsem se ihned „vezl“. Z počátku to bylo plíživé a nenápadné. Opíjel jsem se téměř vždy jen z piva. Z hodně piva. Proto mě taková ta oblíbená česká otázka na to, zda nepiju ani pivo, vždycky zaručeně pobaví. Můj problém s pivem rostl s kariérou, kterou si buduji celý život krok po kroku a kdykoliv mi někdo naznačil, že bych to možná měl nějak řešit, tak jsem to odmítl, jako naprostý nesmysl, přestože jsem se uvnitř sebe ptal na stejnou otázku už mockrát.

Situace ale začala nabývat na vážnosti s rostoucím počtem mého opíjení se do bezvědomí nebo do stavů, kdy jsem si nic nepamatoval, a pak se strašně styděl za věci, které jsem si musel poslechnout. Těchto situací přibývalo a přibývalo. S odstupem času jsem si uvědomil, že jsem byl opilý 6 ze 7 dnů v týdnu.

Abych všem i sobě dokázal, že já rozhodně žádný problém s pitím nemám, rozhodl jsem začátkem roku 2019, že zkusím akci Suchej únor (www.suchejunor.cz), kterému jsem později propůjčil svou tvář i příběh a doplnil tak další známé osobnosti, které projektu pomáhají. Únor jsem zvládl na suchu docela snadno a vůbec mi nebylo divné, že se denně těším na jeho konec. Březen se pak nesl v duchu jedné velké oslavy, aby si mě v dubnu zavolali přátelé do našeho oblíbeného klubu, kde když jsem vešel, věděl jsem, že to ranní pivo, na které jsem se tolik těšil, si rozhodně nedám. Na stole stála lahev vody a okolo stolu byla má rodina, má nyní již manželka Agáta a kluci z kapely – moji nejbližší přátelé. Všem šlo o jednu společnou věc – o mě a moje pití. Po dlouhé rozpravě, při které jsem se se jim snažil vysvětlit, že to problém není, jsem musel dospět k závěru, že budu muset sklopit uši.

V květnu 2019 jsem tedy oznámil veřejnosti přerušení hudebních aktivit celé kapely v souvislosti s nástupem na mou ústavní léčbu, která trvala následující tři měsíce, tedy do srpna 2019. Od té doby jsem na suchu. S odstupem času mohu přiznat, že mi ti kluci a rodina zachránili trenky. Nyní o tom rád píšu, mluvím a pomáhám iniciativě Suchej únor, protože věřte nebo ne, problém je to obrovský a mluvit se o něm prostě musí. 💪

Michal Szydlowski, 36 let, fotograf
(ten v klobouku)

Jmenuji se Michal, je mi šestatřicet, jsem fotograf, původem z Ostravy a jsem alkoholik. Můj vztah s alkoholem se vyvíjel dlouho a byl velmi, velmi pevný. Jeho největší nebezpečnost jsem poslední roky viděl v tom, že moji konzumaci jsem již s ničím nespojoval. V době, kdy jsem poznal Péťu, jsem pil ještě jako on – doma tedy spíše vyjímečně. Pil jsem hlavně venku a hlavně pivo. S tvrdým alkoholem jsem se „spřátelil“ až na svatbě mojí sestry – do té doby mi spíše nechutnal. To se psal rok 2008. V roce 2012 jsem moji orientaci na pálenku rozšířil o whisky a později také o rum. 

Z příležitostného pití jsem se posunul do stavu každodenní potřeby, která různě klesala a stoupala spolu s životními situacemi, kterými jsem procházel. Každopádně poslední asi tři roky jsem byl na spotřebě téměř tří lahví tvrdého alkoholu za týden. Naléval jsem si zcela sám, pěkně v klidu a bezpečí domova. Den, kdy jsem opilý nebyl, byl spíše náhodou. K tomu vůbec nepřidávám informaci o tom, kolik alkoholu jsem byl schopný vypít, když byla „ta správná“ příležitost a já někde volnočasově vyrazil. Poslouchat nebo v pozdějších letech se i dívat na video o tom, co jsem někdy dělal v opilosti, to pro mě byla obrovská potupa.

Mám navíc malou velkou nevýhodu. Téměř nikdo mě pořádně nezná a troufám si říct, že ani v bližší rodině ne. Přiblblý račí krunýř způsobil to, že na můj problém mě upozorňovali jen občas někteří známí, co mě zrovna viděli častěji. A když to není někdo hodně blízký a neříká vám to pravidelně, neberete si to až tak k srdci. Nicméně stejně jako Péťa, i já jsem chtěl sobě a aktuálnímu okolí dokázat, že to tak není, takže jsem se rozhodl vyzkoušet Suchej únor. To se psal rok 2016 a své rozhodnutí jsem 31.01. na Facebooku komentoval s odkazem na www.suchejunor.cz takto:

„Tak jsem se rozhodl… Zkusím to. Mám již nyní hned několik poznatků, které spolu úzce souvisí. Zaprvé… Proč je přestupný rok zrovna letos?!?! Zadruhé… Moc se těším na březen. Vlastně miluji letošní březen! Nechci předbíhat, ale letošní březen bude asi dost tak boží. 😍“

Vidíte to? Závěrem se k těm slovům vrátím. Jsou důležitá. Nicméně tuto akci jsem také zvládl a také pořádně oslavil, protože to přece byl důkaz, že alkoholik nejsem. V roce 17 jsem akci opakoval. Tehdy jsem dal vale všem únorovým společenským aktivitám. V roce 18 se mi narodil Toníček a i když to bylo koncem ledna, Sucháč jsem dodržel a dokonce malinko protáhl, protože se mi začaly projevovat první zdravotní problémy.

V roce 19 jsem Suchej únor odstartoval již v lednu a držel jsem jej do poloviny března, neb zdravotních problémů před koncem roku začalo přibývat. Další abstinenční období jsem si naordinoval někdy v půlce října a trvalo do začátku prosince. Problémy se vracely. Někdy v průběhu tohoto období jsem navíc zjistil, že dnes již zesnulého kamaráda Davida Stypku netrápilo od léta roku 19 nic menšího, než rakovina slinivky. Tady bych jen rád zdůraznil, že tím jsem nikdy nechtěl a nechci říct, že David pil nějak moc. Vůbec nevím. Co ale vím, je to, že alkohol (tvrdý zvláště) je rozhodně jeden z největších rizikových faktorů vzniku takto závažných chorob. Uvědomil jsem si tak tehdy hlavně to, že i mladý táta tří dětí může náhle trpět smrtelnou nemocí, že nikdo nejsme nesmrtelní.

Nicméně byl prosinec, my se ženou měli výročí setkání, blížily se Vánoce, mě po velmi náročné sezóně čekala chvilka volna a pití kvalitního rumu a whiskey mi neuvěřitelně chutnalo. Zdravotní problémy se samozřejmě vrátily a vrátily se v nebývalé síle. Řekl bych, že celkové vysílení organismu se na tom dost podepsalo. Co je ale důležité je to, že kombinace všech těchto faktorů mě donutila si říct, že už je čas to změnit, protože to se mnou jinak prostě nedopadne dobře. Od 01.01.2020 jsem se už nikdy ničeho nenapil. Díky Bohu! 🙏

Co vám můžeme a musíme říct za oba?

Nikdo, kdo má problém s pitím, o tom dlouho neví, a když mu to začíná docházet, dokáže to popírat i vyvracet. Važte si proto okolí, které je k vám upřímné a dost tvrdé. Nebývá to mnoho lidí. Za sebe (Michal) musím říct, že i po mém rozhodnutí mi třeba má vlastní sestra ještě tvrdila, že jsem přece žádný problém neměl. Moje paní do mého pití občas lehce rýpla, ale až s odstupem času mi přiznala, že se mi bála o tom říct nějak ostřeji, ale že jí přišlo, že piju moc. Chápu jí. Poznala mě po těžkém roce plném turbulentních změn v osobním životě, po celém roce, ve kterém jsem se rozpil nejvíce, a tak jí asi přišlo, že je to u mě vlastně normální. Nebylo. Pít takto není normální. A propít měsíčně více než 3.500 korun jen doma už vůbec není normální. Jsem rád, že mi to došlo bez konfrontace, kterou si prošel Péťa, páč když na to přijdete sami, jste na tom ještě dobře. Když už vám to musí říct někdo další, jste daleko za thresholdem, do kterého jste to ještě mohli zvládnout sami bez pomoci lékařů.

Co vám to rozhodnutí vezme, a co naopak získáte?

Vezme vám to váš předchozí společenský život. Minimálně v podobě, na kterou jste byli zvyklí. To je pro různé lidi různě těžké. Závisí to totiž na spoustě věcí, včetně povolání, složení přátel, známých, vašich návycích a ochotě změnit život. To, co vám to ale vezme především, a co je na tom vůbec nejtěžší, je uvědomit si, že se loučíte s dlouholetým „přítelem“ navždy. Že už se prostě nikdy nenapijete toho, co vám tolik chutná, s čím jste strávili tolik času, co vám přineslo tolik „zážitků“. Tohle je na tom to nejtěžší. Tady se vrátím k těm slovům, co jsem psal na Facebook. Ještě než jsem totiž odstartoval svůj první Suchej únor, už jsem myslel na to, kdy se zase napiju. Šílené. 🤯

Toto rozhodnutí vám však dá odměnou mnohem více. Něco je okamžité, něco chvíli trvá. Co poznáte docela rychle (v rámci prvních tří měsíců), je že neuvěřitelně zhubnete, ušetříte nemalé peníze (viz ten lehký propočet výše), a pokud jste trpěli nějakými zdravotními potížemi ve spojení s pitím, tak ty ustanou. Celkem rychle také poznáte, že máte lepší spánek. Jít denně spát opilý je fakt nedobrý zvyk. Později, až proběhne primární detox, začnete vnímat, že máte mnohem více energie, chuti do života, že máte čistou a jasnou mysl bez sklonů k depresi. A to jsem si třeba já (Michal) uvědomil navzdory tomu, že v roce, kdy jsem pít přestal, přišla korona a já přišel ze dne na den o obživu. Petr ostatně jistě také. Byla to tak pro nás veliká zkouška vůle. 🥺

Na odlehčenou je třeba říct, že v Česku rozhodnutím nepít získáte ještě jednu věc. Když někam přijdete a s díky odmítnete z pravidla nabízený alkohol, většinou z vás několika dalšími otázkami někdo vydoluje, že nepijete vůbec, načež následuje sada různě vtipných dotazů doprovázených velmi zděšenými až pohoršenými výrazy v očích. Inu země, kde prezident jednou zvolal „Smrt abstinentům!“, je vskutku kraj rázovitý.

Co bychom rádi řekli úplně závěrem? Snad jen to, že poslouchat okolí a své tělo se v tomto rozhodně vyplatí. Na tom prostě nemůžete prodělat. Moc bychom chtěli vyzdvihnout iniciativu Suchej únor, protože ten projekt je naprosto úžasný a může vám opravdu pomoct s vaším problémem, jehož největší úskalí je to, abyste ho vůbec odhalili dříve než bude příliš pozdě. A když se vám to povede, vy i vaše nejbližší okolí to strašně moc oceníte a jediné negativum, které na tom vaši blízcí uvidí, bude to, že se vám bude hůře vybírat dárek k různým příležitostem.

Poznali jste sebe nebo někoho blízkého v příbězích výše? Nezoufejte. Nejste/nejsou sami. Jde to však zvládnout. Jsme toho důkazem. S pomocí i bez. Klíč je si přestat lhát a rozhodnout se! 💪

Přejeme hodně štěstí a pevnou vůli! ✊ A mimochodem… Únor začíná dnes. 🤗

Petr a Michal